Clicky

Přejít k obsahu
Piráti a Nezávislí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav

Strategie · sociální oblast

Bydlení a lidé bez domova

Jak má město pracovat s lidmi bez přístřeší a v bytové nouzi: od 1. ledna 2026 je Brandýs ze zákona kontaktním místem pro bydlení pro celý správní obvod. Co to znamená, co k tomu potřebujeme a co uděláme prvních sto dní.

Stav
Veřejný pracovní dokument
Aktualizace
12. 8. 2026
Autor
Patrick Zandl

V únoru 2023 napsal místostarosta ve svém pravidelném hlášení z radnice větu, kterou si stojí za to připomenout: „Nemáme na to řešení.” Šlo o lidi, kteří vypadnou z městského bytu a nikdo jiný jim byt nepronajme — matky samoživitelky, starší lidé, mladí po ústavní péči, lidé s dluhem. Skupina, které se v oboru říká komerčně neubytovatelní. Město tehdy nemělo nástroje ani data.

Od té doby se změnily dvě věci. Stát přijal zákon č. 175/2025 Sb. o podpoře bydlení, který obcím dává nástroje a peníze. A Brandýs se od 1. ledna 2026 stal ze zákona kontaktním místem pro bydlení pro celý svůj správní obvod — tedy nejen pro sebe, ale i pro obce v okolí. Tuhle roli jsme nedostali na výběr. Můžeme ji odbýt cedulkou na dveřích, nebo z ní udělat funkční službu.

Tenhle dokument říká, jak z toho udělat službu. A protože většina lidí ve městě řeší jednu konkrétní věc — posedávání a pití na obou náměstích — je jí věnovaná samostatná kapitola s konkrétními kroky, Pilíř 6.

Obsah:

Začneme přiznáním: nevíme, o kolika lidech mluvíme

Město nemá jediné číslo. Neví, kolik lidí u nás spí venku, kolik domácností bydlí v nejistotě, kolik dětí žije v podmínkách, které by neprošly ani u hygieny. Když se o bezdomovectví bavíme na zastupitelstvu, každý si dosadí vlastní odhad podle toho, koho potkal na nádraží.

Co víme jistě, je docela málo:

  • Město ročně dává na sociální služby v této oblasti asi 355 tisíc korun v dotacích neziskovkám. Podle veřejnoprávních smluv na úřední desce šlo o 130 tisíc Arcidiecézní charitě Praha (osobní asistence, azylový dům, nízkoprahové centrum, rok 2024), 135 tisíc organizaci Semiramis (terénní práce s uživateli návykových látek, 2023) a 90 tisíc občanské poradně Respondeo (dluhové a sociální poradenství, 2023). To je celá dosavadní „strategie”.
  • Práci odvádí především církev. Nízkoprahové denní centrum Na Dolíku ve Staré Boleslavi provozuje Arcidiecézní charita Praha ve spolupráci s městem od roku 2012, kdy vzniklo jako improvizovaná reakce na několik desítek lidí bez domova během zimy. Nabízí polévku, sprchu, praní, poradenství s doklady a dávkami. Otevřeno má ve všední dny od 8 do 16.30 a jeho kapacita je deset osob; při mrazech pod −3 °C otevírá i přes noc. K tomu církev provozuje obytné buňky. Dluhové a sociální poradenství Respondea sídlí v komunitním centru U Podivena v Boleslavské ulici.
  • Město tedy neplatí službu, ale přispívá na ni. To není samo o sobě špatně — provozovat sociální službu umí charita lépe než úřad. Špatně je, že město za svých 355 tisíc nemá dohodnutý žádný výkon, žádná data a žádný vliv na provozní dobu. A že když poskytovatel jednou řekne dost, nemá město náhradní plán.
  • V našem správním obvodu nefunguje noclehárna ani azylový dům pro jednotlivce. Nejbližší kapacity jsou v Praze — azylový dům sv. Terezie v Karlíně (42 lůžek noclehárny, 34 lůžek azylového domu). Do Prahy se člověk bez peněz na jízdenku nedostane.
  • Městská policie o lidech bez domova ví přesně — v terénu obchází místa, kde přespávají, a informuje je o možnostech charitní pomoci. Ta znalost ale nikde nekončí v evidenci, ze které by se dalo plánovat.
  • Skrytá bytová nouze je u nás specifická. Ve Staré Boleslavi a u Labe existují zahrádkářské a rekreační lokality, kde lidé bydlí celoročně v chatkách a maringotkách. Někteří přitom mají levný městský byt, který přepronajímají dál. Stavební úřad na to narazil při revizi katastru už v roce 2023. Město to zná, ale nepovažuje to za téma bydlení.

První úkol strategie proto není postavit, koupit ani pronajmout. Je spočítat.

Jak spočítat

  1. Jednodenní sčítání lidí bez přístřeší (metodika MPSV, ve spolupráci s městskou policií, sociálním odborem a terénní službou), poprvé na jaře 2027, dál každý rok ve stejný týden — aby čísla šla porovnávat.
  2. Evidence kontaktního místa pro bydlení, kterou zákon stejně ukládá vést. Každý, kdo přijde, se svou bytovou situací zapíše do informačního systému podpory bydlení.
  3. Data, která už existují jinde: Úřad práce (počet domácností v obvodu pobírajících dávku státní sociální pomoci na bydlení), OSPOD (rodiny řešené kvůli bydlení), školy (děti, které se často stěhují), správa bytového fondu (dlužníci), městská policie (výjezdy).
  4. Mapa ubytoven a nestandardního bydlení — kolik jich je, kolik lidí v nich žije, v jakém jsou stavu.

Výstupem je jedno číslo do zastupitelstva a jedna veřejná stránka, která se každý rok aktualizuje. Bez toho je jakákoli debata o penězích hádka o dojmy.

O kom se vlastně bavíme

Slovo „bezdomovec” svádí k představě opilého muže na lavičce. Ten je vidět, ale je to menšina problému. Pracujeme se třemi různými skupinami a každá potřebuje něco jiného.

Lidé bez přístřeší. Spí venku, ve squatech, v chatkách, na nádraží. U nás jich budou jednotky až nižší desítky. Jsou nejdražší — na jejich situaci se skládá záchranka, nemocnice, policie i úklid — a nejhůř dosažitelní. Potřebují terénního pracovníka, doklady, hygienu, léčbu a nakonec byt s podporou.

Lidé v nejistém a nevyhovujícím bydlení. Ubytovny pro agenturní pracovníky, chatky u řeky, přeplněné byty, podnájmy bez smlouvy, mladí po odchodu z dětského domova nebo pěstounské péče, ženy odcházející od násilného partnera, senioři, kterým nájem spolkne většinu důchodu. Tahle skupina je nejpočetnější a skoro neviditelná. Potřebuje dostupný nájemní byt a poradenství.

Lidé, kteří o bydlení teprve přijdou. Dluh na nájmu, exekuce, rozvod, ztráta práce, nemoc. Sloučení dávek do dávky státní sociální pomoci od října 2025 část domácností finančně zhoršilo a přechodné období končí v létě 2026 — část lidí to teprve dožene. Tahle skupina je zdaleka nejlevnější na řešení, protože udržet člověka v bydlení stojí zlomek toho, co ho tam vracet.

Cíle do roku 2030

Cíle mají smysl jen tehdy, když se dají změřit a když se nesplnění pozná.

  1. Nikdo z našeho města nemusí spát venku proto, že není kam jít. Do 24 hodin dosažitelné lůžko — vlastní krizová lůžka plus smluvní kapacita v Praze včetně úhrady dopravy.
  2. Žádné vystěhování z městského bytu na ulici. Každé ukončení nájmu má doložený záznam, co se s domácností dál děje.
  3. Dvanáct až patnáct bytů v systému podporovaného bydlení, z toho nejméně pět od soukromých pronajímatelů v režimu bydlení s garancí podle zákona o podpoře bydlení.
  4. Devět z deseti domácností, které do podporovaného bydlení nastoupí, si byt po roce udrží. To není přání — je to výsledek, kterého česká města s programy Housing First běžně dosahují; evaluace z Moravskoslezského kraje uvádí devadesát procent.
  5. Jedna veřejná výroční zpráva s čísly, projednaná v zastupitelstvu.

Pilíř 1: Kontaktní místo pro bydlení jako skutečné pracoviště

Od 1. ledna 2026 vzniklo kontaktních míst pro bydlení 132, z toho 115 povinně. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je mezi nimi a nařízení vlády č. 418/2025 Sb. mu vymezuje správní obvod. Agendu má dnes na starosti sociální pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví.

Jedna pracovnice na obvod o desítkách obcí je ovšem poradna pro toho, kdo si troufne přijít. Není to služba, která by dokázala bytovou nouzi podchytit dřív, než se z ní stane bezdomovectví. Co chceme:

  • Nejméně 1,5 úvazku vyhrazeného na kontaktní místo, ne odpolední přílepek k jiné agendě. Stát na výkon této působnosti přispívá; město má povinnost si o příspěvek říct a použít ho na to, na co je.
  • Jedno místo, kde se řeší dávka i byt zároveň. Sladit úřední hodiny s Úřadem práce a mít domluvený postup předávání, aby člověk neběhal mezi třemi budovami.
  • Aktivní nabídku podpůrných opatření od 1. července 2026, kdy se rozjíždí bydlení s garancí a asistence v bydlení. Kdo o nich neví, o ně nepožádá — takže o nich musí město dát vědět skrz školy, lékaře, pečovatelskou službu i úřední desku.
  • Metodiku, supervizi a zastupitelnost. Sociální práce dělaná bez supervize vyhoří do dvou let a s ní odejde i know-how.
  • Výkaznictví. Kolik lidí přišlo, s čím, co se vyřešilo. Jednou ročně veřejně.

Zvláštní věc, kterou je potřeba pojmenovat nahlas: obce v obvodu za tuhle službu neplatí, ale využívají ji. Je legitimní o tom s nimi mluvit a hledat spolufinancování terénní práce, protože jejich obyvatelé končí u nás.

Pilíř 2: Prevence, protože je desetkrát levnější

Nejlevnější bytová nouze je ta, která nevznikne.

Dluh v městském bytě se řeší do třiceti dnů. Ne po roce, kdy je z pěti tisíc padesát a jediné východisko je výpověď. Správa bytů dá signál sociálnímu odboru při druhém neuhrazeném nájmu, sociální pracovník kontaktuje domácnost a nabídne splátkový kalendář a dluhové poradenství.

Odpuštění příslušenství výměnou za splácení jistiny. Město jako věřitel může úroky z prodlení a poplatky prominout. Vymáhat je bývá stejně jen účetní fikce — z člověka v exekuci město nedostane nic, jen mu zavře cestu ven. Rada může přijmout jasné pravidlo, za jakých podmínek se příslušenství promíjí.

Žádná výpověď rodině s dětmi nebo seniorovi bez projednání se sociálním odborem. Ne proto, že by se nájem nemusel platit, ale proto, že vystěhování na ulici skončí zpátky u města — jen dráž a s odebranými dětmi. Tohle pravidlo si musí rada schválit písemně, jinak se na něj v konkrétním případě zapomene.

Škola a dětský lékař jako čidlo. Rodina, která přišla o bydlení, se projeví ve škole dřív než na úřadě. Ředitelé potřebují vědět, komu zavolat.

Nabídka pro soukromé pronajímatele. Zákon nově dává vlastníkům garanci za škodu a dlužné nájemné, pokud pronajmou domácnosti v bytové nouzi. Město má oslovit vlastníky bytů ve městě dopisem a nabídnout jim, že jim s tím pomůže — z pohledu majitele je to pronájem s pojistkou.

Pilíř 3: Byty. Bez nich to nejde

Sociální práce bez bytu je doprovázení do prázdna. Město bytový fond má, ale neví o něm dost a systém jeho přidělování zůstal nedodělaný — práce na nových pravidlech běžela na podzim 2023 a nikdy se nedokončila.

Audit bytového fondu a jeho zveřejnění. Kolik bytů město vlastní, v jakém jsou stavu, komu jsou pronajaté, za kolik, kolik z nich je prázdných a kolik se přepronajímá. Kontroly v roce 2023 ukázaly, že ze zkontrolovaných patnácti bytů tři nájemci hrubě porušovali smlouvu — dva byt přepronajímali. Jestli tohle platí i v širším vzorku, město přichází o byty, které zoufale potřebuje.

Dokončit pravidla přidělování. Bodový systém, zveřejněná kritéria, veřejný pořadník pořadí bez jmen, rozhodování komise a možnost se odvolat. Netransparentní přidělování bytů je zdrojem podezření i tam, kde se rozhoduje poctivě.

Vyčlenit desetinu bytového fondu na podporované bydlení — rozptýleně po městě, nikdy ne jeden dům. Koncentrace chudoby do jednoho objektu vyrobí vyloučenou lokalitu, kterou pak město sanuje dvacet let. Tohle je jediné místo strategie, kde jsme nekompromisní.

Housing First pro nejtěžší případy. Pět až osm bytů pro lidi, u kterých dosavadní postup selhal. Princip je obrácený proti tomu, na co jsme zvyklí: nejdřív byt, pak řešení ostatního, s intenzivní podporou terénního pracovníka a jasnými pravidly nájmu. Ne proto, že by si to zasloužili, ale proto, že to funguje — a že člověk s adresou se dá léčit, zaměstnat i kontrolovat, kdežto člověk na ulici ne.

Dvě až tři krizová lůžka nebo jeden krizový byt pro akutní situace: požár, domácí násilí, náhlá ztráta bydlení. Nemusí to být nová budova, stačí vyhrazená bytová jednotka a pravidla, kdo o ní rozhoduje.

Buňky rozšířit, ale nikdy do tábora. Obytné buňky, které dnes provozuje církev, jsou levné, rychlé a fungují — člověk má klíč, adresu a dveře, které si zamkne. Město by mělo přispět na provoz stávajících a pořídit několik vlastních jako mezistupeň mezi ulicí a bytem. Platí u nich ale tři podmínky, na kterých se to jinde vždycky láme: nejvýš čtyři až šest jednotek na jednom místě, napojení na sociální službu a nájemní smlouvu s pravidly. Deset buněk na jedné ploše na okraji města už není bydlení, ale tábor — vyrobí lokalitu, kterou pak město dvacet let sanuje, a odpor sousedů, který znemožní i všechno ostatní. Pořizovací cenu jednotky včetně přípojek a terénních úprav je nutné poptat; bez připraveného pozemku se sítěmi vyjde levná buňka draho.

Kralupská. V zadání územní studie na městské nájemní byty musí být výslovně, že desetina bytů je určená na dostupné a podporované bydlení a startovací byty pro mladé. Když to v zadání nebude, po pěti letech tam bude nula — a strategie tenhle pilíř nebude mít o co opřít.

Peníze od developerů do fondu bydlení. Město v roce 2024 vyjednalo 35 milionů korun za výstavbu bytů. Takové příspěvky mají mířit do vázaného fondu bydlení, ne do provozu, jinak se rozpustí v běžném rozpočtu.

Pilíř 4: Terén, hygiena a doklady

Jeden terénní pracovník. Buď vlastní úvazek, nebo nákup služby u organizace, která to umí — Charita, Naděje, Armáda spásy. Financování z poloviny z rozpočtu města, z poloviny z krajské a ministerské dotace. Chodí pravidelně na místa, kde lidé přespávají: nádraží, Houštka, břehy Labe, okolí Vestecké. Vede si evidenci a předává lidi do kontaktního místa.

Hygienické zázemí. Sprcha, pračka a šatník jeden den v týdnu ve stávající budově. Nepotřebujeme na to nový objekt, potřebujeme dohodu s jednou organizací a klíče. Bez možnosti se umýt nemá člověk šanci projít pohovorem ani jednáním na úřadě.

Doklady a adresa. Město je ohlašovnou a úřední adresu vede. Ať je z toho aktivní služba: pomoc s obnovou občanky, s výpisem z rejstříku, s otevřením účtu. Bez dokladu neexistuje ani práce, ani dávka.

Zimní protokol od 1. listopadu do 31. března. Kdo koho volá při teplotách pod nulou, kam se člověk odveze, kdo zaplatí jízdenku, které prostory se při silných mrazech otevírají. Napsané předem, ne improvizované, až mrzne.

Pilíř 5: Zdraví a závislosti

Velká část lidí na ulici má současně závislost, psychiatrickou diagnózu nebo obojí. Bez zdravotní části se sociální práce zasekne.

  • Terénní program Semiramis rozšířit výslovně o naše město a vyžádat si výkaz, kolik kontaktů proběhne v Brandýse a ve Staré Boleslavi. Platíme to už teď.
  • Domluvit s nemocnicí postup pro propouštění pacienta bez domova — ne v noci a ne bez předání sociálnímu pracovníkovi. Dnes se to řeší podle toho, kdo má službu.
  • Adiktologická a psychiatrická konzultace v terénu, byť jednou měsíčně. Objednací lhůty v ambulancích jsou pro tuhle skupinu nedosažitelné.

Pilíř 6: Náměstí

Tohle je ta část, kvůli které se o bezdomovectví u nás vůbec mluví. Lidem nevadí bytová nouze jako statistika. Vadí jim, že na hlavních náměstích posedává skupina, která pije, hlasitě pokřikuje, nechává po sobě nepořádek a kolemjdoucí kolem ní musí projít. Je to legitimní stížnost, ne měšťácká přecitlivělost, a strategie, která na ni neodpoví, je k ničemu.

Odpověď začíná otázkou, kterou si nikdo nepoloží: proč zrovna náměstí?

Denní centrum Na Dolíku zavírá v 16.30 a o víkendu je zavřené. Vejde se do něj deset lidí. Od půl páté odpoledne do rána a celou sobotu a neděli nemá ten člověk kam jít. Náměstí je jediné místo ve městě, kde je lavička, stín, lidé, zastávka, obchod s levným alkoholem a v dosahu záchod. Není to vzdor ani provokace, je to jediné volné místo.

Z toho plyne nepříjemný závěr: pokud lidi z náměstí jen vytlačíme, přesunou se o dvě ulice dál — do parku, ke hřišti, na hřbitov, do vchodů panelových domů. Tam si na ně bude stěžovat někdo jiný a bude mít pravdu stejně jako dnes. Vytlačování je jediné opatření, které město dělá už léta, a proto se nic nemění.

Následujících sedm kroků funguje jen dohromady. Kterýkoli z nich samostatně je buď represe, která problém přesune, nebo sociální práce, která se nedotkne toho, co lidi na náměstí vidí.

1. Prodloužit provozní dobu denního centra na podvečer a víkend

Nejlevnější a nejúčinnější opatření z celé strategie. Deset lidí, kteří v 16.30 vycházejí z Na Dolíku, je přesně ta skupina, na kterou si lidé stěžují. Chceme s Charitou dojednat otevřeno do večera a o víkendech a navýšit kapacitu nad dnešních deset míst. Odhadem jde o jeden až jeden a půl úvazku navíc, tedy zhruba 600 až 800 tisíc korun ročně, z nichž část lze pokrýt z krajské sítě sociálních služeb. Za ty peníze město nekupuje charitu, ale klid na náměstí.

2. Práce, za kterou přijdou peníze týž den

Úklidová četa o čtyřech až šesti lidech: dopoledne práce, odpoledne výplata. Kdo od rána uklízí a odpoledne má v ruce peníze, na náměstí nesedí — a večer je unavený. Zásadní detail, na kterém tyhle programy padají: většina těch lidí má exekuce, takže standardní pracovní poměr pro ně nemá smysl, mzdu jim sebere exekutor. Řešením je nakoupit službu u poskytovatele, který lidi zapojí v režimu, kde se odměna nestává předmětem výkonu rozhodnutí, případně formou veřejné služby přes Úřad práce. Bez tohohle ošetření se nepřihlásí nikdo a program bude vypadat jako důkaz, že „oni pracovat nechtějí”.

3. Asistent prevence kriminality

Zaměstnanec městské policie bez pravomocí strážníka, který je na náměstí denně, zná lidi jménem a řeší situace domluvou dřív, než z nich je přestupek. V českých městech je to jeden z mála prokazatelně fungujících nástrojů a Ministerstvo vnitra ho dotuje v Programu prevence kriminality na místní úrovni — žádosti se podávají do poloviny února.

Háček je v podmínkách: dotaci dostane jen obec, která má bezpečnostní analýzu, manažera prevence kriminality, pracovní skupinu a víceletou strategii prevence kriminality. Tohle město podle všeho nemá. Znamená to, že přípravu je potřeba spustit rok předem — a je to zároveň důvod, proč se tenhle nástroj u nás dosud nepoužil.

4. Case management na pět až deset jmen

Řekněme to nahlas: většinu stížností nezpůsobuje bezdomovectví, ale konkrétních pět až deset lidí. U každého z nich se jednou měsíčně sejde stejná čtveřice — sociální pracovník města, strážník, pracovník Charity a adiktolog ze Semiramisu — a projde se jmenovitě: kde spí, co pije nebo bere, kdo mu vyřídí doklady, kdo s ním jde k lékaři, co s ním v zimě, kdo je na řadě.

Zní to jako administrativa, ale je to jediný formát, ve kterém přestane platit, že každá služba zná jen svůj výsek. Dnes charita neví, co ví strážník, a sociální odbor neví ani jedno.

5. Vyhláška, ale napsaná tak, aby obstála

Zákaz konzumace alkoholu na veřejném prostranství je legální nástroj podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Ústavní soud ale opakovaně ruší vyhlášky, které zakazují plošně, a taky ty, které dělají neodůvodněné výjimky — typicky když se pití zakáže na náměstí, ale předzahrádky a městské slavnosti se vyjmou. Vyhláška musí vymezit konkrétní místa a doby a musí být odůvodněná narušováním pořádku, ne tím, kdo pije.

A hlavně: vyhláška sama nikoho nikam nepřestěhuje. Dává strážníkovi důvod k zákroku, nic víc. Bez kroků 1 až 3 je to jen legální forma vytlačování.

6. Přestat vypisovat pokuty, které nikdo nezaplatí

U téhle skupiny se pokuta promění v exekuci, exekuce v nemožnost legálně pracovat a kruh se uzavře. Chceme jednou ročně veřejně vykázat, kolik pokut za rušení pořádku a znečištění městská policie uložila a kolik reálně vybrala. Pokud bude poměr tristní — a bude — je to důkaz, že nástroj nefunguje, ne důvod ho používat víc.

7. Náměstí, které je obsazené něčím jiným

Veřejné záchody v docházkové vzdálenosti (jejich absence je příčinou toho, co lidem vadí nejvíc), koše vyvážené i o víkendu, osvětlení, a hlavně program: trh, kavárenské předzahrádky, hudba, akce. Obsazené náměstí se hlídá samo a je to levnější než strážník na plný úvazek.

Naopak nechceme nepřátelský mobiliář — lavičky s madly proti lehnutí, ostny, sprchy proti spaní. Je to drahé, ošklivé, dělá to z náměstí nehostinné místo pro všechny a odnesou to hlavně senioři, kteří si potřebují sednout. Ostrý roh pod zády nikoho nevystřízliví.

Úklid tábořišť a zásah v terénu

Když se ruší tábořiště, ohlásit to předem a osobní věci a doklady uschovat na třicet dní. Zlikvidovat člověku doklady znamená zaplatit mu půl roku mimo pracovní trh a vrátit ho na náměstí ve výrazně horším stavu. Strážník je v tomhle systému první kontakt, ne řešení — má mít napsáno, kdy místo přesunutí problému volá sociálního pracovníka.

Co slíbit a co ne

Neslibujeme, že lidé bez domova z náměstí zmizí. Kdo to slibuje, buď lže, nebo počítá s tím, že se přesunou do místa, kde bydlí někdo jiný. Slibujeme, že situace bude zvládnutá: že tam bude někdo, kdo ty lidi zná a denně s nimi mluví, že bude kam je poslat, že se po nich uklidí a že se problém nebude jenom stěhovat po městě dokola.

Pilíř 7: Ubytovny a zaměstnavatelé

Značná část zdejší nestability bydlení souvisí s agenturním zaměstnáváním a ubytovnami. Když agentura pracovníka propustí, ubytovna ho druhý den vystěhuje a problém je městský.

  • Evidence ubytoven — adresa, provozovatel, kapacita, stav. Kontrola hygieny, kolaudačního užívání a požární bezpečnosti, koordinovaně a pravidelně.
  • Dohody se zaměstnavateli a agenturami: kdo tu ubytovává pracovníky, podílí se i na řešení jejich odchodu. Město má nástroje — od nájmů pozemků přes povolení až po veřejné zakázky — a nemusí je používat jako výhrůžku, stačí jimi podložit jednání.
  • Sledovat dopad reformy dávek na ubytovny. Změna výpočtu podpory na bydlení mění tok peněz a část ubytoven na to zareaguje vystěhováním. Chceme to vědět dřív, než se to stane.

Co to stojí a kde na to je

Dnešní stav stojí město 355 tisíc v dotacích a k tomu nespočítané peníze v jiných kapitolách: úklid, výjezdy strážníků, přestupková agenda, náhradní péče o děti. Ty náklady existují, jen nikdo nesečetl.

Návrh rozpočtu strategie na běžný rok:

Položka Odhad ročně
Posílení kontaktního místa pro bydlení (1,5 úvazku) 900 tis. Kč
Prodloužení provozu denního centra na podvečer a víkend 700 tis. Kč
Terénní pracovník (vlastní nebo nákup služby) 700 tis. Kč
Úklidová četa — nákup služby 400 tis. Kč
Asistent prevence kriminality (spoluúčast k dotaci MV) 150 tis. Kč
Podpora poskytovatelů (Charita, Semiramis, Respondeo) 500 tis. Kč
Provoz krizových lůžek, buněk a hygienického zázemí 400 tis. Kč
Smluvní lůžka mimo město včetně dopravy 200 tis. Kč
Celkem provoz 3,95 mil. Kč

Proti tomu stojí zdroje: příspěvek státu na výkon působnosti kontaktního místa a na podpůrná opatření podle zákona o podpoře bydlení, dotace Středočeského kraje na síť sociálních služeb, Program prevence kriminality Ministerstva vnitra na asistenta prevence kriminality, výzvy MPSV a OPZ+, u investic do bytů Státní fond podpory investic. Rozpočet města na to musí mít vlastní řádek, ne položku „ostatní sociální věci”.

Čísla v tabulce jsou odhad podle obvyklých mzdových a provozních nákladů. Přesná verze vznikne až po auditu a sčítání — a to je pořadí, které chceme dodržet: nejdřív čísla, pak rozpočet.

Prvních sto dní po volbách

  1. Zastupitelstvo schválí strategii a určí jednoho gestora — radního pro sociální oblast, který za ni odpovídá jménem.
  2. Dojednat s Charitou prodloužení provozu denního centra na podvečer a víkend a navýšení kapacity, včetně peněz na to. Ze všech kroků má nejrychlejší dopad na situaci na náměstích.
  3. Svolat první case management nad konkrétními jmény: sociální odbor, městská policie, Charita, Semiramis. Formát nastavit jako pravidelný, jednou měsíčně.
  4. Spustit přípravu na asistenta prevence kriminality — bezpečnostní analýza, manažer prevence kriminality, pracovní skupina, víceletá strategie. Bez toho žádost do února nemá šanci.
  5. Audit městského bytového fondu, výsledek zveřejnit.
  6. Personálně posílit kontaktní místo pro bydlení a požádat o státní příspěvek v plné výši.
  7. Zadat sčítání bytové nouze a domluvit sdílení dat s Úřadem práce, OSPOD a městskou policií.
  8. Uzavřít smlouvu o smluvních lůžkách mimo město a schválit zimní protokol — než přijde listopad.
  9. Dokončit a schválit pravidla přidělování městských a podporovaných bytů.
  10. Rozeslat vlastníkům nájemních bytů nabídku bydlení s garancí.
  11. Doplnit do zadání územní studie Kralupská podíl dostupného a podporovaného bydlení.

Jak poznáme, že to funguje

Ukazatel Výchozí stav Cíl 2030
Lidé bez přístřeší při ročním sčítání neznámý znám a klesající
Domácnosti v evidenci kontaktního místa 0 (systém běží od 2026) podchycené, s plánem
Byty v podporovaném bydlení 0 vyhrazených 12–15
Udržení bydlení po 12 měsících nesledováno 90 %
Výpovědi z městských bytů bez náhrady nesledováno 0
Průměrná výše dluhu v okamžiku zásahu nesledováno do 3 nájmů
Děti odebrané z rodiny z bytových důvodů nesledováno 0
Výjezdy městské policie na obě náměstí (měsíčně) nevykazuje se zvlášť klesající
Stížnosti občanů na veřejný pořádek na náměstích nevykazuje se klesající
Uložené vs. skutečně vybrané pokuty za veřejný pořádek nesledováno vykazováno ročně

Devět z deseti řádků dnes nikdo nesleduje. To je samo o sobě výsledek, který stojí za pojmenování.

Poslední tři řádky jsou přitom ty, podle kterých lidé ve městě poznají, jestli strategie funguje. Ostatní čísla jsou pro zastupitele; tahle jsou pro člověka, který jde přes náměstí s dětmi.

Námitky, které uslyšíme

„Přitáhneme si bezdomovce z Prahy.” Podpora se váže na vazbu na město — pobyt, práci, rodinu, předchozí bydlení. A hlavně: lidé, o kterých mluvíme, tu už jsou. Strážníci je znají jménem. Jen je nikdo nepočítá a nikdo s nimi nepracuje.

„Ať si napřed najdou práci a pak dostanou byt.” Bez adresy a dokladů práci nedostanou. Tohle pořadí zkoušela sociální politika třicet let a nefunguje; proto se v Česku i jinde obrátilo. Byt není odměna za polepšení, je to podmínka, aby se dalo cokoli řešit.

„Nemáme na to peníze.” Nejdražší varianta je ta dnešní, jen se náklady schovávají v rozpočtu policie, ve zdravotním pojištění a v krajské péči o děti. Rozdíl je, že za dnešní řešení nikdo neodpovídá.

„Je to věc státu.” Od 1. ledna 2026 je to i věc města, dokonce ze zákona a pro celý správní obvod.

„Zneužijí to.” Někdo ano. Proto podpora znamená smlouvu, pravidla, kontrolu a možnost skončit. Není to bianko šek a nikdo to tak neprodává.

Čeho se vyvarujeme

Kontejnerového městečka na okraji. Jednoho domu, kam se sestěhují všichni problémoví nájemníci. Ubytovny provozované městem. Vyhlášek, které trestají spaní. Nepřátelského mobiliáře na náměstích. A sociální práce dělané prostřednictvím tiskových zpráv — tahle agenda je vidět až po letech a nese nula politických bodů, což je přesně důvod, proč ji nikdo nedělá.

A ještě jedné věci: spoléhání, že to za město někdo odpracuje zadarmo. Denní centrum, buňky i poradenství dnes drží církev a neziskovky. Kdyby jednoho dne řekly dost, město nemá ani plán, ani lidi, ani prostory. Za 355 tisíc ročně si klid na náměstí nekupujeme — jen ho máme půjčený od někoho, kdo v tom dělá víc než my.

Co město nezvládne samo

Se Středočeským krajem je nutné vyjednat zařazení terénního programu a případné noclehárny do krajské sítě sociálních služeb — bez toho na ně nejsou peníze. S Úřadem práce sdílení dat o domácnostech v obvodu a společný postup u dávky na bydlení. Se zdravotnictvím dostupnost adiktologie a psychiatrie. S okolními obcemi spolufinancování služeb, které jejich obyvatelé u nás využívají.

O tohle všechno musí někdo aktivně žádat a jezdit na jednání. To je ten skutečný obsah práce radního pro sociální oblast.

Z čeho materiál vychází

Text stojí na veřejně dostupných datech — zákonu o podpoře bydlení, veřejnoprávních smlouvách na úřední desce, údajích poskytovatelů sociálních služeb — a na naší zkušenosti z vedení města. Rozpočtová čísla jsou odhad podle obvyklých mzdových a provozních nákladů, přesná verze vznikne po auditu bytového fondu a sčítání bytové nouze. To je pořadí, které navrhujeme dodržet: nejdřív čísla, pak rozpočet.

Zdroje