Kulturní dům? Bez strategie to nepůjde!
Tohle téma už mohlo být vyřízené od doby, kdy bývalý starosta Robert Pecha předložil návrh koupit a postupně rekonstruovat objekt Labína a přilehlé objekty. A není. Znovu budeme podle nového vedení strategizovat, co a jak, protože kulturní dům stále nemáme.
Vyložme si karty na stůl. První problém je, že za deset let, kdy byly na kulturní domy štědré dotace, se za starostování pana Picka neudělalo pro kulturní dům nic. Druhý problém je, že dotace už nejsou. Takže budeme mít jen to, co si zaplatíme. Nicméně jsme jedno z největších středočeských měst a ledasco si můžeme dovolit.
Třetí problém je, že nevíme, co máme. Město nemá žádnou kulturní strategii, která by situaci a prostory mapovala. Když si dnes chcete pronajmout obecní prostor, voláte od čerta k ďáblu, neexistuje jednotná databáze, jednotné podmínky. Půjčit si tělocvičnu školy či školky? Pátrejte, jak na to…
Stejně tak nevíme, co potřebujeme. Máme sice zapsaných cca 150 spolků, převážná většina z nich sportovní, historické, rodinné spolky, minimum je těch uměleckých. Máme minimální přehled o jejich nárocích na prostory a dokonce i o tom, zda vyvíjejí nějakou činnost. Dochází tak k paradoxům, kdy baráčníkům převážně seniorního věku nabízíme ke schůzkám zámeckou místnost ve čtvrtém patře strmého schodiště bez výtahu.
Základem úvah bývá zmapování potřeb a možností. Když zjistíte, že ze 150 spolků nedělá nikdo z nich akci přesahující kapacitou 400 lidí, popírá to kapacitní výhradu k nákupu Labína. Rychle zjistíme, že většina požadavků v Brandýse-Boleslavi se týká sportovišť, kde část poptávky pokryla Kaluhova sportovní hala, další vyřeší staroboleslavská základní škola a úplně nejvíc by vyřešil jednotný rezervační systém všech městských sportovišť.
Připomeňme, že město samo neví, co dělat se svými velkými prostory, které dnes vlastní. Tak například máme dvě kina. Rekonstrukce brandýského se táhne od roku 2018, nový impuls dala Pechova radnice a možná se tak natřou aspoň záchody. Kino umí odbavit středně velké akce, kdyby se o ně někdo staral. Nestará, ani neumíme pustit deset let zrekonstruovanou klimatizaci, takže větrání obstarávají otevřené dveře. V Letním kině jsme alespoň uklidili a opravili lavičky, i tady je prostor utratit miliony, abyste se nebáli jít na toalety.
Je tu prostor pro velký kulturní dům?
Za této verze kulturního bezvládí rozhodně nikoliv. „Kulturák“ by se proměnil v černou díru, do které bychom každý rok útrpně házeli na zastupitelstvu peníze jen proto, abychom nemuseli na městský ples do Čelákovic.
Na to, aby se uživil velký kulturní dům, potřebujeme vytvořit kulturní strategii města a začít s reformami. Zvážit, zda je pro nás finančně vhodná příspěvková organizace zastřešující objekty města, která bude mít patřičný rozpočet a postupně začne chřadnoucí objekty sanovat. Která bude dbát o to, aby se všechny objekty využívaly a která začne akce připravovat i jiným způsobem, než tak, co jí kdo nabídne. Která se bude věnovat kultuře a společenskému životu v obci systematicky a za jiným účelem, než pro těžbu volebních hlasů.
Pro inspiraci si vyhledejte na internetu Strategie kultury měst jako Mělník, Zlín, Uherské Hradiště, nebo třeba města Broumov s 7600 obyvateli, které aspirovalo na Evropské město kultury v roce 2028 (nakonec je předběhly České Budějovice).
Práce města musí být systematická, protože jeho projekty musí počítat s dlouhodobou realizací, financováním a udržitelností. Za třicet let jsme se už ale rozmyslet mohli.
Příště se už podíváme na možnosti, jaké v oblasti kulturního domu naše město má.
Na obrázku Kulturní centrum Lanškroun
- spojení rekonstrukce historické budovy se sousedním moderním objektem.
- Kapacita cca 500 lidí
- Cena kolem 180 mil Kč za obě rekonstrukce (2017-2019)
- detail stavby zde
