Kulturní dům? Takovéhle jsou možnosti!

V prvním díle našeho povídání jsme si řekli, co všechno je potřeba udělat před tím, než si pořídíme kulturní dům. Že je potřeba mít komplexní představu o prostorech, které město má k dispozici, sjednotit systém jejich ocenění a způsob pronájmu.

Má naše město na to, aby mělo kulturní dům? Využilo by ho? Dovolte mi osobní zkušenost. Když jsme si s Ivou McGreevy vypůjčili od Středočeského kraje Melicharovu vilu, abychom zde udělali přes léto galerii, měli jsme pochybnosti, kdo bude chodit. Copak obrazy polabských malířů přitáhnou lidi?

Ve skutečnosti se Melicharova vila o víkendech plní lidmi, kteří se chtějí projít po městě a rádi se na závěr procházky podívají na pár obrazů, na malou přednášku místního umělce či hudební produkci. Desítky lidí či párů každý víkend je velmi hezké číslo.

Kulturní dům ale není jen produkční prostor. Je to také a zejména místo, kde se trénuje. Divadelní, taneční a pěvecké spolky zde nacvičují, umělci zde pořádají své workshopy, pořádají se tu přednášky a další drobnější i větší akce, pro které ve městě není jedno dobré místo. A díky rozměrům takového kulturního centra a jeho variabilitě je možné takových záležitostí dělat i více najednou. Takové kulturní centrum, dobře vedené a spravované, má šanci „rozzářit život ve městě“, být skvělým doplňkem ostatních aktivit.

A jaké jsou tedy možnosti?

Nová radnice starosty Soukupa tu a tam tvrdí, že o všem uvažuje, ale posun není žádný. Tak si to zrekapitulujme sami:

Labín a objekt bývalé elektrofabriky nová radnice odmítla, přitom se zde nabízel velkorysý prostor, který by město mohlo postupně rekonstruovat podle svých možností. Je nějaká skutečná alternativa?

Orlovna je malý prostor vhodný spíše pro drobné akce, navíc z části patřící církvi. Za značné finanční náklady vznikne něco, co nebude vyhovovat ničemu pořádnému a s čím budou jen majetkové problémy, přičemž podobnou velikost nabídne řada jiných existujících lokalit včetně Adélčina květinářství. Jenže ty, jak víme, radnice nemá zmapované. Na Orlovnu zapomeňme, mnoho problémů pro nic.

Houštka víme, že je chiméra. Objekty, které stávající radnice Našeho Dvojměstí a Podpory Občanů nechala zchátrat a spadnout. Zapomeňme a zatlačme slzy.

A tím invence stávající radnice končí. Popušťme tedy uzdu fantazii a podívejme se po dalších možnostech.

A co novostavba?

Novostavba Kulturního domu vázne na extrémním nedostatku pozemků - a to se ještě nebavíme o jejich ceně.

Jsou dvě možnosti: využít park u Josefa Truhláře. Jeho velká část je dnes volná, při vhodném architektonickém řešení by se sem dal umístit kulturní dům, navíc navržený tak, aby bylo možné jej vystavět na etapy, dle možností města. Město by tak v průběhu deseti let zvládlo zafinancovat vkusný objekt a zároveň oživit lokalitu v bezprostředním sousedství centra.

Druhá reálná možnost je pozemek města u Kralupské ulice, za brandýským sídlištěm. Je to sice dnešní kraj Brandýsa, ale je pohodlně dostupný pro sídliště a Vrábí. Tak je v dochozí vzdálenosti je více jak čtvrtina obyvatel města. Na druhou stranu zde měla vzniknout bytová výstavba nájemních domů města a pozemek je příliš cenný na kulturní dům. Přesto bych si kulturák představoval více v centru.

A tím jsme pozemky města vyřídili, opominul jsem snad jen variantu „štědrý dárce“, kdy někdo městu daruje krásný velký pozemek pro kulturní dům. Hlásí se někdo?

Co takhle rekonstrukce? Tady se zraky mohou obrátit na Dolík, což je areál 3500 m2, bohužel v městské památkové zóně a jakákoliv snaha do něj sáhnout bude velkým střetem s památkáři. Jakkoliv si umím představit vkusné architektonické řešení se zachováním genia loci, realizace takového projektu dalece přesáhne dekádu dohadování s památkáři i sousedy.

To by byl i osud Piaristické koleje, dalšího objektu, který radnice odsuzuje k chátrání a devastaci. Z původního projektu přestavby pro potřeby ZUŠ pro malou odvahu pustit se do rekonstrukce sešlo a určení pro ZUŠ dává smysl.

Co tedy zbývá? Labín? Pomsta bývalé Pechově radnici v podobě odmítnutí projektu Labína a bývalé elektrofabriky fakticky znamená, že okruh možností se radikálně zmenšuje a tím i možnost, že Brandýs-Boleslav někdy kulturní dům mít bude.

Kino Brandýs? To je skvělý prostor, který by se při troše snahy dal skvěle využít, jenže město si s ním neví rady a raději jej pronajímá. Slyšeli jste, že se bude rekonstruovat? Ale kdepak, vymaluje se, opraví se záchodky a posune příčka. Zapnout vzduchotechniku nemá nikdo odvahu, takže při větších akcích se zde dusíte, prostory zásadně zrekonstruovat - to je plán, který by dal moc práce. Ještě víc práce by dalo vymyslet, jak prostor dobře využít. A tak se nestane zase nic, ačkoliv by se zde za málo prostředků dalo udělat mnoho dobra a je to rozhodně lepší investice, než Orlovna.

Možnosti i peníze jsou, Našemu dvojměstí chybí odvaha

Jak vidíte, možnosti jsou. Dokonce jsou i peníze, ač se na ně radnice vymlouvá příliš často. Naprosto by stačilo neplatit hotově za stavbu čistírny odpadních vod a úvěr na ni splácet z postupného výnosů od developerů dalších dvacet let. Uvolněné prostředky by mohly přispět k záchraně Piaristické koleje a/nebo na postupnou stavbu kulturního domu.

Byl bych rád, kdyby se nám podařilo si na to sednout a udělat politické rozhodnutí, které přetrvá onu potřebnou dekádu. Jsem ochoten hlasovat pro všechny z výše uvedených možností, kromě maličké Orlovny, ale už se konečně rozhodněme!

Jenže rozhodnutí posunout se vpřed je něco, k čemu stávající radnici chybí odvaha a zkušenosti. Pohodlnější je nedělat nic, protože to nenaštve stávající voliče. A tak se nic neděje. Výhodu to má jedinou. Zastupitelstva města se stala klidnějšími, protože není o čem se dohadovat. Vedení města pořád do kola slibuje, jak všechno připravuje a všichni vědí, že to ve skutečnosti není pravda a nemá to už ani cenu komentovat.

A tak se ve městě brodíme vysokou trávou (naštěstí v létě seschla!) kolem neuklizených kontejnerových stání, rozkopanými ulicemi a chodníky, jejichž opravy se protahují donekonečna a které lemují prázdné plechovky a zbytky jídelních boxů. Nelze občanům vyčítat, že kašlou na úklid nepořádku po sobě, když na to samé rezignovala i radnice.

Jestli si chcete užít kulturu, vyražte do Prahy, kde na nábřeží naproti Právnické fakultě otevřel Kodl novou galerii moderního umění a kde si můžete projít pěkný průřez současnou českou tvorbou i vkusně koncipovanou prosklenou kostku v historickém jádru Prahy.

U nás za této politické konfigurace na kulturní dům zapomeňte.

Fotografie: Kulturní dům v Klášterci nad Ohří město s 10 000 obyvateli profinancovalo 190 miliony Kč - z toho 43 milionů Kč byla dotace. Šlo o naprostou přestavbu a modernizaci 60 let starého „kulturáku“.