Vývoj kalendáře

Vyspělé starověké národy - Asyřané, Babyloňané, Egypťané, Řekové i Římané měli kalendář, jehož rok se téměř shodoval s naším dnešním rokem. Ve starém římském kalendáři, sestaveném Numou Pompiliem, začínal rok jarem. Teprve později byly na jeho počátku postaveny leden a únor, měsíce, které rok původně uzavíraly. Rok Římanů měl dvanáct lunárních měsíců , neměl tedy 365 dní. Pravidelně se musel přidávat měsíc, aby se odchylka vyrovnala. Jediné osoby, které podle své vůle stanovily toto vyrovnání i to, kdy se odehraje, byli velekněží. Vznikl značný zmatek: občas se nevědělo, který den a měsíc vlastně je. Když se pak zmocnil vlády Julius Caesar (roku 45. př. n. 1.), zavedl kalendářovou reformu. Jako poradce si přizval řeckého astronoma Sosigena.

Tehdy se sluneční rok skládal z 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 46 vteřin. Caesar určil, že rok bude nadále trvat 365 dní a těch přibližně 6 hodin navíc se započítá každý čtvrtý rok jako jeden den navíc. Nařídil také, že tento dodatečný den se bude připočítávat k měsíci únoru (přesněji řečeno, že 24. únor má být zdvojený). Tak se zrodil přechodný rok, který má v únoru 29. dní. Je to tak zvaný juliánský kalendář. Caesar byl trochu nepřesný, když počítal s celými šesti hodinami ročně navíc (jak víme, není to celých šest hodin). Juliánský rok měl pak o 11 minut a 14 vteřin více proti skutečnosti. Vypadá to jako maličkost, ale s časem nejsou žerty. Během let minuty narostly v hodiny, hodiny ve dny - a každých 128 let přibyl den.

Po pár staletích tedy v kalendáři znovu panoval zmatek. Přítrž se mu snažil učinit papež Řehoř XIII. roku 1582. Dal vypočítat kalendář, ve kterém by se přeskočilo deset dní, po 5. říjnu by následoval hned 15. říjen. Takto upravený kalendář se jmenuje gregoriánský, podle latinského jména svého tvůrce.

Čemu všemu se říká rok
Není pouze jeden pojem roku, ten, který běžně používáme. Existuje rok hvězdný, což je přesná doba, kterou Země potřebuje k jednomu oběhu Slunce (365 dní, 6 hodin, 9 minut a 9 vteřin). Přechodný rok má 366 dní, protože v něm únor trvá 29 dní. Planetární rok je doba, kterou planeta potřebuje k oběhu Slunce. Rok světelný je vzdálenost, kterou urazí za rok světelný paprsek, tedy 9460 miliard kilometrů. Na světelné roky se měří vzdálenost hvězd od Země. A školní rok je právě ten, který od konce června do začátku září odměřuje krásné dva měsíce prázdnin.

Pro kalendář k Římanům
Staří Římané dělili měsíc na tři nestejně dlouhé doby, označené hlavními dny. Prvním dnem měsíce počínaly kalendy, nóny byly od pátého dne a ídy od třináctého dne měsíce. Uhodnete už sami, že vyraz kalendář, je odvozen právě od těchto kalend.

Měsíce křtila příroda
Na rozdíl od mnoha evropských jazyků (včetně slovenštiny). které odvozují jména měsíců z latinských slov, má čeština zvučné názvy vlastního původu. Tak leden znamená "měsíc ledný". Únor má původ poněkud temnější, ale patrně je odvozen od slovesa nořiti, je to "měsíc noření ledů" (led se při tání ponořuje a zas vynořuje). Březen má za kmotru břízu, je to "měsíc rašení bříz". V dubnu, přišly ke slovu zase rašící duby. Květen jak by ne, je "měsíc květný". Červen a červenec mají původ zase složitější, ale slovník nás přesvědčuje, že to jsou měsíce, kdy se sbíral červec (bývalo to barvivo). Srpen je "měsíc srpný", má jméno z dob, kdy se ještě žalo srpem. Září trochu klame, se září a světlem nemá nic společného. Kdysi se říkalo "zářuj" místo dnešního září a tento název znamenal "za říje", tedy stejně jako říjen se září jmenuje podle říje vysoké zvěře. Pro jednou vás necháme hádat: od čehopak pochází listopad? Zato na prosinec byste hned tak nepřišli. Prosinec je spíše měsíc tmy než světla, a prosincové dny jsou šeré, siné: je to prostě měsíc pobledlík, "měsíc pro siné dny".